soul kitchen 2025
co je soul kitchen
Štědrovečerní stůl, který nemá hranice
Už šest let o Štědrém dnu nenastává jen čas zavřených dveří a rodinných večeří. Pro stovky lidí v například v Praze, Hradci Králové nebo Přezleticích v minulých letech to byla chvíle , kdy se otevírá Soul Kitchen. Projekt, který se zrodil z prosté a čisté touhy: vrátit komunitě kousek sebe sama.
Nezištně a bez lesku kamer, politických proslovů nebo marketingových plánů. Jen s otevřeným srdcem a vírou, že i malé gesto může změnit den, udělat radost, udělat rozdíl.
Na této cestě od druhého ročníku až dodnes nestojím sám. Je to příběh, který píšeme společně s přáteli nebo mojí partnerkou, bez jejichž pomoci by to byl jen nápad na papíře.
Naše štědrovečerní mise má několik podob, ale jednu duši
Vše vrcholí 24. prosince. Zatímco se jiní chystají k vlastním stolům, my je prostíráme pro ty, kdo to potřebují.
První pilíř je ten nejhmotnější: postavíme pop-up Soul Kitchen. Vyrůstá jako vánoční zázrak a mohli jste nás potkat na pražském Míráku, v hradeckém Pavijánovi nebo v přezletickém komunitním centru.
Přineseme stromeček, televizi pro vánoční pohodu a do kuchyně vložíme všechnu svou energii.
A pak už voní vzduch bramborovým salátem, řízky a vinnou klobásou. Nebo také cukroví od nás, nebo přinesené sousedy.
Uvaříme průměrně 150 porcí domácí vánoční klasiky, bramborový salát jak má být s klobásou či řízkem, někdy i s polévkou pro zahřátí.
Dveře se otevírají ve 11:00. A přicházejí, lidé bez domova, sousedé, sociálně slabší, osamělí senioři, rodiče samoživitelé, nebo prostě kdokoliv chce.
Neklademe otázky, neposuzujeme. Nabízíme teplé jídlo, úsměv a kousek lidské pospolitosti. Prostě pohostíme každého, kdo je sám nebo v nouzi.
Nejde o charitu. Jde o společenství. O okamžik, kdy se z cizinců u stolu stanou na chvíli sousedé a z osamění pocit, že tu nejsme samotní.
HRAČKY PRO DĚTI
Čtrnáct dní – někdy dokonce celý měsíc – před tím, než otevřeme brány Soul Kitchen, spouštíme křehkou vlnu naděje: sbírku hraček. Nejsou to však jen obyčejné hračky. Vybízíme děti, aby darovaly „hračku s příběhem“ – věrného společníka z dřívějších let, který už u nich doma možná jen tiše odpočívá na poličce, ale v náručí jiného dítěte může znovu ožít. Aby ten příběh nezanikl, prosíme je, aby sepsaly i pár řádků – dopis, který promění pouhý předmět v poselství. Tuto něžnou záplavu pak doplňují zbrusu nové hračky, které s očekáváním přinášejí dospělí a ukládají je pod náš připravený stromeček.
Když pak na Štědrý den zazvoní první pohádka na širokoúhlé televizi, stane se něco magického. Pod stromečkem se odehrává tichý dialog mezi dárci a těmi, kteří potřebují kousek radosti. Děti, jejichž oči se rozzáří, si mohou vybrat. A pro rodiče samoživitele nebo rodiny, jimž život nadělil těžkou zkoušku, je to často okamžik nesmírné úlevy – chvíle, kdy mohou svým dětem dopřát dar, který by si jinak dovolit nemohli.
Ale příběh hraček tím zdaleka nekončí.
Když se nad městem rozhostí štědrovečerní ticho a my zavřeme dveře Soul Kitchen, nastává poslední, možná nejdojemnější fáze naší cesty. Zbylé hračky opatrně naložíme a vydáme se s nimi do ticha nemocničních chodeb. Směřujeme na dětská oddělení, k postýlkám, v nichž leží ti, kteří se letos nemohou těšit z tepla domova. Chceme, aby i tam, v místě plném bílých plášťů, zavoněl vánoční čas.
Největší odměnou je pro nás zářivá zpětná vazba, jako ta z Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde nám s vděčností potvrdili, že naše hračky rozjasnily ty nejtěžší chvíle. Jindy však naše poselství zmizí v tichu, jako loni na Karláku v Praze, kde jsme po odvozu hraček nedostali ani jedinou zprávu. I přesto v hloubi srdce žije tichá, nezlomná naděje – víra, že se každá z těch hraček přece jen nějakým zázrakem dostala do rukou dítěte, které ji v tu osamělou chvíli potřebovalo nejvíc.
IZS A MŮJ DÍK
Jsou to tváře, které se objevují v okamžicích, kdy se nám svět řítí k nohám. Hasiči, policisté, záchranáři. Lidé, kteří k nám přibíhají, když čas neúprosně tiká a každá vteřina má váhu života.
Dennodenně, s neochvějnou odvahou, vkládají na misku vah ten nejcennější dar – svůj vlastní čas a bezpečí – aby jej darovali nám. Abychom my, cizí lidé, měli šanci na chvíli navíc, na jeden zítřek navíc.
Soul Kitchen je má pokorná odpověď na tento dluh. Je to má pomyslná svíce zapálená v temnotě, má naděje, že nikdy nebudu muset stát tváří v tvář té nejtemnější hodině a děkovat za konkrétní zásah, který zachránil můj život, ale i přes to, dokud tu budou oni, bude tu i můj vděk.
Každý Štědrý večer proto pro obě směny záchranné služby připravujeme večeři. Je to jen drobný záchranný kruh vhozený proti přílivu jejich každodenního hrdinství. Letos, opět díky neuvěřitelné Janě Poštové z Pražské záchranky dopluje tento kruh až k srdcím celé Záchranné služby hlavního města Prahy.
Služebnu policie, která bude letos tím příjemcem našeho díku, ještě hledám. Ale najdu ji.
A pak jsou tu hasiči. Srdcari, kteří náš dík dosud nikdy nepřijali. Možná proto, že jejich stanice je víc než pracoviště – je to pevnost, je to rodina. A rodina si vaří společně u vlastního stolu. Naše večeře by tam byla jen cizím prvkem u jejich krbu. A tak jim můžeme jen tiše, s obrovskou pokorou, poděkovat do tmy.
I tak jsem ale nesmírně šťastný, že alespoň tímto způsobem mohu letos znovu říct: „Děkuji.“ A doufám, že se mi podaří přidat k tomuto díku i jedno malé, tiché překvapení, které zašeptá totéž.
SOUL KITCHEN 2025
Letošní rok bude pro Soul Kitchen rokem proměny. Bude to jiné. Dveře žádného komunitního centra se letos neotevřou a nezaplní se vůní vánočních dobrot. Na dětská oddělení nemocnic doputuje jen malý, i když upřímný, konvoj hraček.
Toto zdánlivé utlumení však není koncem. Je to součástí příběhu, který se překlápí do nové, odvážnější kapitoly.
Letos představím svou kuchařku tisíců příběhů – knihu, která je vyvařená z let zkušeností, setkání a vděku, ale také z příběhů lidí, kteří vzpomínají na své blízké, z příběhů, který hlásá, že bychom se měli zastavit a zaposlouchat starším lidem ve svém okoli, protože jejich láska a moudrost je největší poklad světa. A Aby chutě této kuchařky byla opravdu výjimečná, 20 % z každého prodeje poputuje na zvláštní účet. Tam bude tato částka čekat a sílit, dokud se příští rok nespojí s dalšími dary a nepromění se v konkrétní pomoc.
Protože Soul Kitchen 2026 nebude jen o jednom večeru. Bude o něčem větším. Veškeré shromážděné finance věnuji na velkolepý pop-up v Praze, jehož štědrovečerní stůl chceme prostřít až pro 500 lidí. A to nejdůležitější: pomůžeme jedné konkrétní rodině, kterou vybereme, v jejich nejtěžším boji – v zápase o zdraví jejich dítěte.
Letošní zdánlivý úkrok stranou je tedy ve skutečnosti mohutný rozběh pro budoucnost. Je to slib, že příští Vánoce přineseme nejen jídlo a radost, ale i naději, která má jméno a konkrétní tvář.
CHCETE POMOCI?
Pokud byste letos chtěli přidat ruku k dílu a pomoci nám nakoupit více hraček pro děti, budeme vám moc vděční. Hned na začátek ale raději říkám – nepřipravili jsme pro vás mediální slávu ani publicitu. Za všech těch let, co tohle děláme, jsme zůstávali spíš v ústraní. Po první akci jsem sice doufal, že o nás někdo napíše, abychom mohli pomoci víc, ale média tenhle příběh neobjevila.
A tak je to i s vaší pomocí. Nepřináší nic jiného než ten krásný, čistý pocit, že jste udělali něco dobrého.
Pokud i tak cítíte, že chcete jít do toho s námi, budu se těšit na vaši zprávu na patrik@ravenraven.cz. Rád vám pak napíšu, jak přesně můžete pomoci.